Boží Muka
- Socha Krista v okovech z 18. století - Podle lidového podání byla tato socha do Březovic vypůjčena z Gothardu, za což se místním dostávalo výsměchu, že obec nemá vlastního světce. Donedávna byla socha umístěna na návsi a nyní je přemístěna na křižovatku na Votuz a Jeřice.
Nápis: Ecce homo (Onť jest / který za hříchy / naše na kříži / vytrpěl. Jan 2, 2. viz vyobrazení v národopisném sborníku okresu hořického z r. 1895 na straně 120. - Dle tohoto bývala poblíž zvonice a kolem kamenný plůtek. Na sloupu nejvýše socha Kristova.
Dílo se skládá ze sedmi pískovcových částí. Je uložené na rozšířeném novodobém základovém podstavci, který je posazen na betonový základ.
Sloup má kruhový průřez a vrcholí ionizující hlavicí, na kterém stojí lehce podživotní socha Krista.
Slohové zařazení: baroko
Předchozí známé opravy: 1827 a 1861 viz. název na podstavci
Autorství: Co se autorství týče, bylo by lákavé spatřit v jejím tvarosloví odraz rukopisu Matyáše Bernarda Brauna. Nicméně připisovat toto dílo jemu, bylo by zavádějící. Nabízí se úvaha, zda se jedná o dílo Jiřího Františka Pacáka, který má v okolí několik realizací.
Jako možní autoři se nabízejí další sochyři tzv. Braunovi následovníci jako je třeba Řehoř Thény, Karlem Brandelem, J.A Devotym....
Pustohrad
Nad říčkou Bystřící u Doubravy blízko Hořic v Podkrkonoší stával kdysi hrad dnes nazývaný Buštěhrad nebo Pustohrad. Jeho skutečný název však neznáme. Vznikl asi ve druhé polovině 13. století a byl zničený požárem za husitských válek roku 1423. Hrad měl po celém obvodu okružní příkop, do kterého vystupoval čtverhranný objekt vymezený plášťovou zdí. Právě plášťová zeď byla charakteristická pro nejstarší české hrady.
Hrad stál v lese Pustáky půldruhého kilometru východně od Hořic a obýval jej šlechtic Mladota se starší sestrou Daňou. Nedaleko odtud na tvrzi Kozlov bydlil zasmušilý a prchlivý Radhost. Pověst vypráví, že když Daňa zemřela, začal si Mladota hledat životní družku. Nalezl ji na Hrádku u Jičína. Chystal se na svatbu, právě když přišla zpráva, že do Hořic táhne Žižkovo vojsko. Ještě před svatbou si zašel Mladota do lesa na lov a nevědomky zastřelil kozlovskému Radhostovi ochočenou srnu. Marně se omlouval a sliboval náhradu. Radhost byl neoblomný a sliboval krutou pomstu. Když odjel Mladota k svatebnímu veselí na Hrádek, Radhost ho nepozorovaně následoval.
Svatebčané spokojeně hodovali, když náhle začal Hrádek hořet. Přímo nad hlavami stolovníků jej zapálil Radhost. Taková byla pomsta za zastřelenou srnu. Mladota se rychle vracel domů i s mladou manželkou na svůj Pustohrad. Užasl, když jej nalezl spálený a rozvalený. Rozbořila jej Žižkova vojska, která v té době pobývala v Hořicích. Mladota nezoufal a odešel na moravskou hranici. Tady spokojeně žil i s manželkou u uhlíře, který mu poskytl přístřeší.
Potud pověst o bývalém hradu nedaleko Hořic. Plánek Pustohradu nakreslil na základě archeologických vykopávek František pokorný z hořického muzea roku 1880. I s popisem nalezneme plánek v Encyklopedii českých hradů od Tomáše Durdíka.
Jiří Malina
Zaniklý hrad na nevýrazném zlomu hrany planiny nad říčkou Bystřicí nedaleko Hořic a Březovic.
Lokalizace: 0,5 km SZ od Březovic; 1 km J od Doubravy, 2 km V od Hořic
Turistické značení:není
Mapa KČT: 
23 - C3 (v mapě není vyznačen)
Současný stav: zbytky
GPS informace:
- nadmořská výška: 331 m.n.m.
- zeměpisná délka: 15° 39" 38' v.d.
- zeměpisná šířka: 50° 21" 51' s.š.
Historické prameny o hradu, jehož původní jméno neznáme, mlčí. Archeologické prameny datují vznik hradu do druhé poloviny 13. století a též i jeho brzký zánik mohutným požárem. Malý hrad po celém obvodu obíhal okružní příkop, na straně po svahu sledovaný valem. Z čela do příkopu vystupoval čtverhranný objekt, u kterého nelze vyloučit ani větší výšku a v jehož sousedství se zřejmě nacházel vstup. Obrys hradu nepravidelného pětiúhelníku o rozměrech 16 x 18 metrů vymezovala plášťová hradba zděná na maltu. K hradbě se připojovala vnitřní zástavba a jak dokládá velké množství vypálené mazanice, velkou roli zde hrálo dřevo. Terénní situace v nejbližším okolí hradu je silně poznamenána novověkou těžbou kamene.
Na první fotografii je pohled na jihovýchodní stranu jádra hradu přes příkop s valem. Na druhé fotografii je pohled do příkopu na čelní straně, na třetí je pohled na severozápadní stranu jádra přes příkop a na čtvrté fotografii je fragment obvodové hradby v jihozápadním nároží.
Janderův mlýn
Původní i nynější č. p. bylo 17. Mlýn zanikl po r. 1953.
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
1824 -1834 Antonín Berger.
1930 Stanislav Jandera.
2018 - Ondřej a Irena Novákovi.
Znak Klementa Ferdinanda Hillebranda zdobil Janderův mlýn a jeho ženy Ludmily Kateřiny,
roz. Skálové ze Zhoře, majitelů panství Ježice (okr. Jičín)
Štít bývalého panského mlýna. Pískovec 1710 se zbytky polychromie (v. 104cm, š. 126cm)
Roky 1824 -1834 Antonín Berger (*1802 z Boharyně - 1. Manželka Marie dcera Jana Píseckého mlynáře z Dolních Černůtek 32, 2. Manželka Rosalia dcera Antonína Riegera mlynáře z Řehče 13)
Zbořen 1967.
Mlýn je vyobrazen na:
Foto cca 2011
Foto cca 2013
Foto cca 2019
Foto 2024
sv. Václav
V centru osady Svatogothardská Lhotka se nachází sakrální plastika oblíbeného zemského patrona sv. Václava, která je dílem Josefa Rychtery z r. 1822, tedy z doby bezprostředně po jeho návratu ze zkušené. Kolem pomníku byly v téže době vysázeny čtyři lípy.
Byla postavena nákladem Václava Tomáše a jeho ženy Anny r. 1822 z č.p 3. a obnovena byla r. 1907 vnukem Václavem Tomášem a jeho manželkou Annou, jak uvádí nápis na zadní straně podstavce.
Znovuobnovena byla nedávno, takže je ve velmi dobrém stavu. Zemský patron je zde zobrazen s tradičními atributy, s praporcem v pravé a se štítem s přemyslovskou orlicí v levé ruce. Socha stojí na malém návrší a obklopují ji čtyři prastaré lípy. Dvě lavičky před sochou vybízejí k odpočinku a ztišení.
pomník starodružiníka Vojtěcha Jezbery
O kousek níže pod sochou sv. Václava se nachází pomník starodružiníka Vojtěcha Jezbery.
Vojtěch, stejně jako jeho bratr Stanislav, synové mlynáře Josefa Jezbery z beránkovského mlýna, vystudovali hořickou obchodní akademii a v r. 1910 odešli do Ruska. Záhy po vypuknutí světové války se v Kyjevě pod vedením České družiny začal organizovat odboj proti Rakousku a ustavila se skupina dobrovolců, mezi nimiž oba Jezberové nemohli chybět. Vojtěchova životní pouť se uzavřela 4. dubna 1915 u vesničky Gladyševo poblíž Dukelského průsmyku. V září 1929 byl tomuto hrdinovi nedaleko rodného mlýna odhalen pomník, dílo architekta Viléma Kvasničky a sochaře Josefa Bílka.
mlýn Beránek
Patří do soustavy mlýnů na řece Bystřici, do níž náležely také Obecní a Panský mlýn. K jeho názvu se váže pověst o zaběhlém beránku. Tento mlýn byl o něco menší než Panský a patřili k němu mleči ze Svatogothardské Lhotky, Rašína, Třebnouševse, Ostrova, Milovic, Bříšťan, Sukorad, Bašnic, Dolní Dobré Vody a Libonic.
V r. 1748 mlýn koupil Jan Krejcar, v jehož rodině se udržel až do r. 1836. Cena mlýna byla 1 100zl. K mlýnu rovněž patřily pole, louky, pastviny, zahrada a štěpnička nad mlýnem. V mlýnici byly "čtvery dveře s pantem, po dvou kolech vodních a palečník, 2 hřídele, 2 vřetena s pánvičkami, 5 pytlíků a šrotový truhel, 2 koše, 5 dveří s řetězem u chléva a komor". Mlýn měl dvojí složení, kamenný byt, komoru, sklep, chlévy a stodolu.
V následujícím období se zde vystřídala řada majitelů, z nichž zmíníme Tobiáše Jezberu. Za něho v r. 1868 původní mlýn vyhořel a byl manžely Jezberovými znovu postaven. Jejich starší syn Václav odešel do Ruska, kde se stal pravoslavným knězem, a tak mlýn zdědil mladší Josef, který provedl modernizaci a pořídil parní stroj. Jeho synové však k mlynářskému řemeslu nepřilnuli a odešli také do Ruska. Josef Jezbera tedy v roce 1913 mlýn prodal Václavu Tomášovi ze Lhotky pro syna Josefa, který však tragicky zahynul. Mlýn pak zdědila dcera Marie, v jejíž rodině se udržel až do znárodnění v 50. letech minulého století. Tím skončila slavná éra zdejšího mlynářství.
Zdroj:
PhDr. Oldřiška Tomíčková, Městské muzeum Hořice
Literatura:
Encyklopedie českých hradů, T. Durdík
Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, T. Durdík
Seznam a mapa vodních děl republiky československé 1932
www.vodnimlyny.cz